Je faktem, že kamennou dlažbu dnes najdeme prakticky všude. Chodíme po ní na venku na ulici, tvoří přístupové cesty k domům. A není divu, koneckonců vhodně zvolený a upravený kámen nejlépe odolává vnějším podmínkám, a navíc se po něm, pokud je dobře vyhlazen, pohodlně chodí. Není tedy divu, že je tento typ dlažby tak rozšířen.
Samozřejmě i zde existuje velké množství druhů a typů. Liší se například použitým druhem kamene, jeho tvarem či barvou. Vždy je však snaha o co největší efektivitu, tedy poměr užitku s náklady na údržbu a životnosti. To platí zvláště o veřejných místech. Důraz je však mnohdy dáván také na estetiku.
Jedním z méně používaných typů je pak velkoformátová venkovní dlažba. Ta se, jak již název napovídá, od té běžné liší tím, že jednotlivé dlažební kostky mají podstatně větší rozměry, především pak délku a šířku.
To umožňuje pohodlnější chůzi i jízdu, neboť nepotkáme tolik mezer mezi jednotlivými kostkami. Je tedy mnohem příjemnější po ní chodit. Je tedy otázkou, proč není používána více. Odpověď je však poměrně jednoduchá.
Hlavní problém je v tom, že takto musí jedna kostka nést mnohem větší váhu. Zatímco u kostek klasické velikosti je rozdělena na více částí, kdy každá nese menší váhu, zde musí vše podporovat jen jedna. To znamená mnohem větší zátěž, což vede ke snížení životnosti. Jednoduše řečeno, mnohem dříve se stane, že začne praskat nebo se drolit. A to rozhodně není něco, co by celkovému dojmu prospívalo.
V důsledku toho je pak potřeba mnohem větší péče, což znamená mimo jiné i vyšší náklady. A to je něco, co žádný majitel nechce, zvlášť když z toho nemá žádný zvýšený užitek. Tato velkoformátová dlažba totiž dělá naprosto stejnou službu, jako ta klasická.
Není tedy divu, že se s ní příliš nesetkáme, možná s výjimko nějakých uměleckých projektů. Jednoduše je příliš nevýhodná.